• Jezuitská akademie a univerzita v Olomouci
• C. k. univerzita v Olomouci a v Brně
• C. k. lyceum v Olomouci
• C. k. Františkova univerzita v Olomouci
• Teologická fakulta v Olomouci
• Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci
• Univerzita Palackého v Olomouci

1566, Velikonoce – květen
Do Olomouce dorazili první jezuité na pozvání olomouckého biskupa Viléma Prusinovského z Víckova a zahájili misijní a kazatelskou činnost a výuku v katedrální škole.

1566, 9. 8.
Papež Pius V. schválil zřízení jezuitské koleje v Olomouci, semináře pro výchovu kněžského dorostu a šlechtického konviktu pro vzdělání urozených mladíků.

1566, 4. 10.
Do svého úřadu byl uveden první rektor koleje TJ v Olomouci Španěl Hurtado Pérez a téhož dne byla zahájena výuka ve čtyřech třídách latinského gymnázia.

1566, 9. 10.
Biskup Vilém Prusinovský vystavil jezuitům první fundační listinu na 500 zlatých ročního důchodu.

1567, 22. 4.
Papež Pius V. vyslovil souhlas s využitím olomouckého kláštera a kostela františkánů-minoritů pro potřeby jezuitské koleje a škol, minoritům byl postoupen opuštěný klášter sv. Jakuba.

1568, 4. 10.
Olomoučtí jezuité v počtu 22 osob se přestěhovali do upraveného kláštera františkánů-minoritů, v němž nalezlo i jejich šestitřídní gymnázium prostorné a světlé učebny.

1570, 27. 9.
Biskup Prusinovský zvýšil donaci olomouckým jezuitům na 2000 zlatých ročně z vyškovského stolního statku.

1571
Jezuitský konvikt nalezl umístění v opuštěném klášteře františkánů-bernardinů na olomouckých Bělidlech (nyní obnovený klášter dominikánů ve Slovenské ulici)

1573, 22. 1.
Papež Řehoř XIII. potvrdil donaci biskupa Prusinovského (zemřelého 16. 6. 1572).

1573, 22. 12.
Císař Maxmilián II. udělil olomoucké koleji TJ promoční práva, čímž vznikla v Olomouci jezuitská akademie rovnoprávná kterékoliv západoevropské univerzitě.

1575
V jezuitském konviktu zahájilo svou činnost studentské mariánské bratrstvo (Sodalitas B. Virginis Visitantis).

1576, 15., 16. a 21. 10.
První depozice (beánie) a imatrikulace na olomoucké akademii TJ.

1578, 30. 4.
Konala se první promoce magistrů filozofie.

1578, 21. 10.
Konala se první promoce bakalářů filozofie.

1578, 10. 12.
V Olomouci při koleji TJ byl založen papežský seminář pro výchovu kněží určených k rekatolizaci severovýchodní Evropy, tzv. Collegium nordicum.

1581, 22. 3.
Císař Rudolf II. rozšířil promoční práva olomoucké jezuitské akademie i na studenty jiných univerzit, pokud se v Olomouci podrobí rigorózům.

1582
Pod patronací olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic byla dokončena renesanční přestavba areálu jezuitských škol.

1582
Byly zahájeny přednášky ze spekulativní (scholastické) teologie.

1583
Započaly přednášky z polemické (kontroverzní) teologie.

1584–1585
Vyučování na olomouckých jezuitských školách bylo přerušeno s ohledem na morovou nákazu.

1587
Biskup Stanislav Pavlovský nechal zhotovit olomouckým zlatníkem Davidem Eberthem rektorské žezlo olomoucké jezuitské akademie.

1588, 31. 5.
Císař Rudolf schválil úmysl biskupa Stanislava Pavlovského zrušit ženský klášter v Pustiměři u Vyškova a jeho důchody převést na olomouckou kolej Tovaryšstva Ježíšova.

1588, 21. 9.
Papež Sixtus V. potvrdil pustiměřskou donaci olomoucké jezuitské koleje.

1589–1598
Mezi těmito léty bylo zhotoveno žezlo filozofické fakulty olomoucké jezuitské akademie.

1590
Biskup Stanislav Pavlovský založil při koleji TJ seminář sv. Františka Xaverského určený pro chudé studenty a financovaný z fundací duchovních i světských příznivců TJ.

1590, 30. 4.
Biskup Pavlovský potvrdil olomoucké jezuitské koleji donaci 500 zlatých moravských z výnosu pustiměřského statku.

1592
Olomoucká jezuitská akademie měla na 600 studentů.

1596
Pro jezuitský konvikt a seminář byly upraveny tři domy v ulici Božího Těla (nyní univerzitní), jakož i pozdně gotická kaple Božího Těla.

1599
Členem mariánské sodality v jezuitském konviktu byl pozdější mučedník a světec Jan Sarkander, tč. student olomoucké univerzity.

1604
Jezuitské gymnázium mělo kolem 800 žáků, řada z nich pocházela z nekatolických rodin.

1606, 13. 1.
Ke katolicismu přestoupil v Olomouci Albrecht z Valdštejna, vychovaný v českobratrské víře a připravovaný ke konverzi regentem konviktu P. Vítem Pachtou.

1610
Na olomouckých jezuitských školách studovali mladíci ze Slezska, Polska, Čech, Uher, Francie, Itálie. Dánska, Švédska, Skotska, Gotlandu (ostrova v Baltickém moři, ke Švédsku připojenému až roku 1645) a Nizozemí.

1614, 13. 1.
Biskup František z Dietrichštejna poskytl olomouckým jezuitům další donaci ve výši 500 zlatých moravských. Celá univerzitní donace činila 3000 zlatých moravských (3500 zlatých rýnských) a byla nadále olomouckými biskupy jezuitské koleji vyplácena.

1617, 1. 8.
Na protest proti uvěznění dvou studentů vesnickým rychtářem opustili téměř všichni studenti Olomouc.

1617, 14. 10.
Císař Matyáš udělil olomoucké koleji TJ další provilegium vymezující vlastní jurisdikci jezuitské univerzity ve věcech civilních i trestních.

1619, 6. 5.
Moravští evangeličtí stavové připojivší se k povstání českých evangelických stavů proti Habsburkům vypověděli řád Tovaryšstva Ježíšova z Moravy. V jezuitském konviktu byla umístěna mincovna.

1621, 18. 1.
Jezuité se v důsledku bělohorského vítězství Habsburků vrátili do Olomouce. Škody způsobené olomoucké koleji TJ určili na 21 218 zlatých 40 krejcarů. Císař Ferdinand II. jako kompenzaci těchto škod věnoval koleji statek v Čejkovicích a vesnici Kobylí.

1621, 10. 3.
Vyučování na olomouckých jezuitských školách bylo obnoveno.

1624, 16. 7.
Císař Ferdinand II. věnoval olomouckému konviktu Tovaryšstva Ježíšova město a velkostatek Nový Jičín spolu s městečkem Štramberkem a 12 vesnicemi. Z výnosu statku měli být vydržování jak světští (šlechtičtí), tak duchovní chovanci konviktu. Konvikt byl proto nadále označován jako Ferdinandeum nebo papežsko-ferdinandský konvikt.

1625
Olomoucké jezuitské školy vzdělávaly přes 500 studentů.

1630
Prvním známým děkanem teologické fakulty a současně univerzitním kancléřem (prefektem škol) byl P. Kašpar Tausch.

1633–1644
Jako profesor scholastické teologie působil na olomoucké univerzitě P. Ignác Rojo, zpovědník biskupa kardinála Františka knížete Dietrichštejna.

1635–1636
Alumnem olomouckého konviktu byl pozdější nejvýznamnější český vzdělanec a patriot 17. století, jezuita Bohuslav Balbín z Vorličné. V univerzitní matrice je zapsán ke dni 15. 2. 1636 jako student poetiky (5., předposlední gymnaziální třídy).

1636
Na olomoucké teologické fakultě byl promován první doktor teologie – doktorského gradu dosáhl Šebestián z Roztok, farář ve slezské Nise a pozdější biskup ve Vratislavi.

1637
Olomoucká akademická obec čítala přes 1100 studentů.

1638, 13. 4.
Olomoucká kolej TJ zakoupila statek Bohdalice u Vyškova s pavlovickým svobodným dvorem a mlýnem a s poddanými v Heroticích.

1639, 24. 1.
Olomoucký biskup Leopold Vilém upravil postavení dvanácti biskupských alumnů v konviktu závazkem přispívat na jejich vydržování 1300 tolary ročně.

1640, 24. 9.
Olomoucká kolej TJ získala za 1000 zlatých statek Kučerov.

1643, 4. 10.
V důsledku obsazení Olomouce Švédy v červnu 1642 jezuité své školy uzavřeli a město opustili.

1647, jaro
Švédský plukovník Wittenberg odvezl knihy z olomoucké jezuitské knihovny přes Štětín do Dalarö a poté do Stockholmu, nyní se nacházejí v knihovnách ve Stockholmu, Upsalle, Lundu a Strängnässu.

1650, 7. 7.
Po odchodu švédské okupační posádky z Olomouce se do města vrátili jezuité a obnovili vyučování na gymnáziu i univerzitě.

1651–1653
Olomoucká jezuitská kolej zakoupila menší dvory v Přestavlkách u Olomouce, v Hostkovicích a Nelešovicích za celkovou sumu 8200 zlatých.

1652
Studium na filozofické fakultě bylo prodlouženo ze dvou na tři roky (přednášela se postupně logika, fyzika s matematikou a metafyzika s etikou). Nákladem dobrodinců bylo zhotoveno žezlo teologické fakulty olomoucké univerzity TJ.

1660
Jezuité koupili řadu domů v ulici Božího Těla (nyní Univerzitní ul.). čímž získali stavební pozemky pro budoucí výstavbu konviktu, školní budovy a koleje.

1661
jaro Na základě projektu Petra Schüllera byla zahájena výstavba Starého konviktu.

1663
Dvouposchoďová budova průčelního křídla a jednoposchoďové pravé křídlo Starého konviktu byly zastřešeny. Olomoučtí jezuité zakoupili větší statek Rokytnici u Přerova s městečkem Kokory a vsí Lukovou.

1666
Fyziku přednášel P. Zikmund Hartmann, zabývající se zejména katoptrikou, autor teorie, že základní stavební jednotkou hmoty nejsou atomy, ale malá zrcadélka.

1667, 7. 11.
Na teologické fakultě byla zřízena stolice kanonického práva. Počet stolic na teologické fakultě se tak zvýšil z dosavadních čtyř na pět.

1668
Olomoucká kolej TJ získala za 13 500 zlatých moravských velké vsi Vinary a Buk.

1668, 24. 6.
Do Starého konviktu po průtazích s dokončením stavby způsobených rakousko-tureckou válkou postihnuvší území Slovenska se nastěhovali alumni.

1670
Na teologické fakultě byla zřízena šestá stolice, a to hebrejštiny. Bylo vybudováno střední křídlo Starého konviktu.

1674
Bylo dokončeno závěrečné levé křídlo Starého konviktu.

1683–1684
Na filozofické fakultě působil P. Jakub Kresa, rodák ze Smržova u Jevíčka, významný matematik.

1683, 23. 7.
Studenti olomoucké univerzity TJ zřídili dobrovolnickou legii na obranu města před Turky.

1683, 26. 8.
Na svém tažení k Vídni obležené Turky navštívil olomouckou kolej TJ polský král Jan III. Sobieski se svým doprovodem.

1683, 27. 9.
Olomoucká studentská legie byla po vítězství Jana III. Sobieského a dalších spojenců u Vídně nad Turky rozpuštěna.

1687–1688
Stížnosti alumnů konviktu na stravu a ubytování vedly k prvním ingerencím světských úřadů do provozu konviktu.

1679
Karel Ferdinand Irmler, olomoucký rodák a dosavadní soukromý profesor práv ve Vídni, zahájil na základě ustanovení moravských stavů v Olomouci privátní juristické přednášky.

1686
Olomoucké jezuitské školy navštěvovalo 946 studentů, sama teologická fakulta měla 116 bohoslovců.

1692, 6. 10.
Jiří Tobiáš Alberti obdržel od císaře Leopolda II. dekret profesora práv v Olomouci, byl nato zapsán do univerzitní matriky a mohl vyvěšovat teze „ad valvas publicas“, přednášky a disputace však musel konat ve svém bytě.

1695–1705
Práva přednášel v Olomouci Kryštof Josef Holland.

1696–1697
Aféra ohledně „svobodného truňku piva“ v konviktu.

1696, 3. 10.
Královský tribunál v Brně rozhodl, že profesor práv může veřejně vyvěšovat své teze jako jiní členové a fakulty univerzity.

1697
Na jezuitských školách studovalo 1200 mladíků, mezi nimi 11 hrabat, 19 svobodných pánů, 80 rytířů. Promovalo 63 bakalářů a 49 magistrů filozofie, jakož i 13 bakalářů teologie.

1701, 17. 5.
Byl položen základní kámen ke stavbě dvouposchoďové školní budovy o třech křídlech podle projektu Giovanniho Pietra Tencally.

1708
Z celkového počtu 1210 studentů jezuitských škol bylo 230 bohoslovců, 103 z nich bylo světskými či řádovými duchovními. Filozofická fakulta měla 463 posluchače. Olomoucký stavitel Lukáš Kleckel dokončil stavbu školní budovy.

1710
Jezuitské gymnázium i univerzita se přestěhovaly do nové školní budovy.

1711
Z 1133 studujících jezuitských škol bylo 200 posluchačů teologické a 443 posluchači filozofické fakulty, gymnázium navštěvovalo 490 žáků. Ve školní budově bylo dokončeno auditorium maximum, v letech 1718–1719 okrášlené freskami Jana Kryštofa Handkeho. Byla zahájena přestavba jezuitské koleje, jež pokračovala v letech 1714–1715 a byla dokončena v letech 1718–17 23. Stavbu realizovali olomoučtí stavitelé Lukáš Kleckel a Wolfgang Reich pod dohledem pražského architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera.

1712, 12. 6.
Konalo se slavnostní položení základního kamene jezuitského kostela Panny Marie Sněžné, budovaného podle projektu Michaela Kleina (?).

1714, 1. 5.
Za působení profesora práv Jana Jakuba Xavera Vodičky byla založena matrika studujících jurisdikce. Při imatrikulaci bylo do této matriky zapsáno 48 posluchačů.

1715, květen
V Olomouci propukla poslední morová epidemie. Město bylo uzavřeno vojenským kordonem, vyučování na jezuitských školách bylo přerušeno.

1716, 16. 2.
Kostel Panny Marie Sněžné byl vysvěcen, ale práce na úpravách stavby a interiérech byly ukončeny až v roce 1743.

1716, 30. 3.
Po přestálé morové epidemii byly jezuitské školy v Olomouci opět otevřeny.

1717–1718
Velké univerzitní auditorium bylo vyzdobeno freskami olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho.

1717, 4. 11.
Byl položen základní kámen nové budovy semináře sv. Františka Xaverského, stavbu realizoval Wolfgang Reich.

1720
Počet studentů na jezuitských školách činil 1324 osob, z toho na teologické fakultě 258, na filozofické fakultě 509, na gymnáziu 538 studujících.

1720, 20. 12.
Byla vysvěcena kaple sv. Františka Xaverského v semináři (nyní pracovna děkanů Cyrilometodějské teologické fakulty UP).

1721–1724
Budování Nového konviktu jako trojkřídlé vestavby propojující Starý konvikt se školní budovou. Jeho výstavbě ustoupil pozdně gotický kostelík Božího Těla, který byl nahrazen centrální oválnou kaplí integrovanou do severozápadního nároží Nového konviktu. Projekt kaple Božího Těla bývá obvykle spojován s olomouckým stavitelem Janem Jakubem Kniebandlem, vlastní stavbu Nového konviktu zřejmě prováděl olomoucký stavitel Wolfgang Reich. Kapli vyzdobil nástropními freskami na téma údajného vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary u Olomouce r. 1241 Jan Kryštof Handke, sochařská výzdoba pochází od Filipa Sattlera.

1721, 1. 2.
První doktorát z kanonického práva získal na olomoucké teologické fakultě Václav František svobodný pán Košinský, jmenovaný biskup královéhradecký, kanovník olomoucký a vratislavský.

1725, 26. 3.
Císař Karel VI. projevil souhlas se zřízením stavovské akademie v Olomouci podle návrhu krajského olomouckého krajského hejtmana Františka Michaela svobodného pána Šubíře z Chobyně. Stavbu školní budovy akademie uskutečnil v letech 1725–1730 Jan Jakub Kniebandl.

1727
Jezuitské školy dosáhly nebývale vysokého počtu studentů – 1859 (na gymnáziu zřejmě v důsledku zvýšené natality po morové epidemii roku 1715, jež se projevila zejména na gymnáziu (606 žáků).

1728, 24. 1.
František Michael svobodný pán Šubíř z Chobyně předložil prostřednictvím moravského zemského sněmu císaři Karlu VI. memorandum navrhující zřídit na olomoucké univerzitě fakultu lékařskou a právnickou.

1731, 20. 8.
 Císař Karel VI. pověřil hejtmany olomouckého kraje vyšetřováním poměrů v jezuitském konviktu, jež trvalo s přestávkami až do roku 1738.

1732, 27. 5.
Během studentského „tumultu“ došlo při střetnutí studentů s olomouckou vojenskou posádkou ke dvěma obětem na životech mezi studenty.

1732, 25. 8.
S velkou pompou obhajoval svou magisterskou tezi Universa philosophia peripathetica, vydanou knižně ve skvostné úpravě a věnovanou císaři Karlu VI., hrabě Erdödi, syn uherského místodržícího.

1732, 29. 12.
Po smrti profesora práv Pavla Vodičky byli ustanoveni tři profesoři jurisdikce. Právnická studia však netvořila fakultu, akademické grady se neudělovaly a profesoři museli až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přednášet ve svých bytech.

1736–1737
Hebrejštině vyučoval P. Jan Lau, vynikající jako pedagog.

1738
Počet studentů jezuitských škol nadále vykazoval vzestup – bylo jich 1769. Promovalo 112 magistrů a 134 bakaláři filozofie.

1739, 15. 6.
Císař Karel VI. nařídil reorganizaci jezuitského konviktu 20 opatřeními.

1741, 28. 12.
Během první slezské války obsadila Olomouc armáda pruského krále Fridricha II., pruští vojáci se ubytovali rovněž v konviktu.

1742, 23. 4.
Prusové odtáhli z Olomouce, konvikt byl po opravách vrácen svému původnímu účelu. Výuka na jezuitských školách, které měly 1723 studujících, byla obnovena.

1744, 9. 11.
Panovnice Marie Terezie nařídila realizovat v konviktu 20 rozšířených reorganizačních opatření císaře Karla VI.

1744, 14. 8.
Prostory jezuitských škol a konviktu musely být uvolněny pro ubytování rakouského vojska.

1745–1753
Na filozofické fakultě působil P. Maxmilián Jerg, rodem Švéd, jenž se svými znalostmi z architektury podílel na stavbě olomoucké tereziánské pevnosti a jako první na zdejším vysokém učení experimentoval s elektřinou.

1746, 6. 2.
Panovnice Marie Terezie vyjádřila svým reskriptem souhlas se zřízením lékařské fakulty v Olomouci, ale odpor jezuitů i olomouckého biskupa zřízení této fakulty znemožnil.

1747, 17. 10.
Dvorským reskriptem bylo zkráceno studium filozofie na dvě léta, současně byl zaveden pro absolvované filozofy kurz rétoriky („colloquium eloquentiae latinae“).

1748, 18. 6.
Univerzita se účastnila vítání Marie Terezie a Františka I. Lotrinského v Olomouci, jakož i rozloučení s císařským párem 19. června.

1749
Podle příkazu představeného české provincie TJ P. Františka X. M. Heislera bylo na olomoucké filozofické fakultě stejně jako na fakultě pražské zřízeno „matematické muzeum“ (tj. kabinet), pro něž byl určen úhrnný kapitál 3000 zlatých.

1749, 11. 10.
Podle nařízení Marie Terezie musel regent konviktu ročně zasílat císařské komisi do Brna přehled příjmů a vydání konviktu.

1752
Nový studijní řád zavedl na univerzity též studium syrštiny a arabštiny. Mluvnické základy hebrejštiny v rozsahu 2–3 hodin týdně byly zařazeny do učebních plánů 1. a 2. ročníku teologie.

1752/1753
Jezuitská gymnázia byla postavena pod státní dozor.

1753
0lomoucká akademická obec měla 1116 studentů, z toho 417 gymnazistů.

1754, 5. 1.
K tomuto dni činil počet studujících na jezuitských školách 1080 osob. Olomoucká univerzita měla v roce 1754 10 profesorů a 241 studentů teologie, pět profesorů a 389 studentů filozofie, tři učitele práva se 40 posluchači. Gymnázium navštěvovalo 415 studujících.

1754, 12. 1.
 Prezident moravského zemského úřadu jmenoval biskupa kardinála Julia hraběte Troyera protektorem olomoucké univerzity.

1754, 9. 2.
Na základě vizitace P. Josefa France, profesora vídeňské jezuitské koleje a učitele budoucího císaře Josefa II., bylo olomoucké filozofické fakultě nařízeno, že se etika a matematika nesmějí považovat za vedlejší předměty a že je nutno zřídit fyzikální kabinet za 400 zlatých. V následujícím roce měl tento kabinet 22 přístrojů v ceně 366 zlatých.

1754, 8. 9.
Císař František I. Lotrinský a jeho choť Marie Terezie navštívili jezuitskou kolej a konvikt.

1755, 4. 4.
Podle dvorského reskriptu se nemohl nikdo na Moravě a ve Slezsku stát advokátem nebo zastávat juridickou instanci, kdo neabsolvoval úplné studium práv na univerzitě ve Vídni, v Praze, ve Freiburgu nebo v Innsbrucku. Tím byli značně znevýhodněni absolventi právnického studia v Olomouci, kteří tak měli kvalifikaci jen pro nižší úřady, a jejich počet proto značně poklesl.

1758, konec dubna
Ze Slezska vytáhly na Moravu dvě pruské armády a směřovaly k Olomouci, kterou vzápětí oblehly. Výuka ve školách byla přerušena, studenti i profesoři město opustili.

1758, 3. 5. – 2. 7.
Během neúspěšného pruského obléhání Olomouce byl v konviktu zřízen vojenský lazaret.

1758, 18. 11.
Na základě dvorského reskriptu studující práv nemuseli nadále navštěvovat přednášky elokvence (rétoriky), kurz „eloquentia profana“ proto zanikl, zůstal jen kurz „eloquentia sacra“ pro bohoslovce.

1759
Na gymnáziu a univerzitě bylo 1097 studentů, z toho na filozofii 308. Šest jezuitských studentů obhajovalo v srpnu teze z filozofie, profesor filozofie P. Anton Prasler předložil disertaci De maculis solaribus, et cur solis imago major prope horizontem quam prope meridianum se spectatorum oculis obiiciatur (O slunečních skvrnách a proč se obraz slunce jeví očím pozorovatele větší proti horizontu nežli proti poledníku).

1762
Olomoucké gymnázium a univerzita měly celkem 1122 studujících. Pro srovnání: na vídeňské univerzitě se čtyřmi fakultami studovalo toho roku na 1200 posluchačů.

1762, 10. 4.
Dvorským reskriptem byla na olomoucké univerzitě zřízena studijní komise, jejímž presesem se stal opat a prelát premonstrátského konviktu na Hradisku Pavel Ferdinand Václavík.

1763, 9. 7.
Dvorským reskriptem bylo nařízeno, že se mají studující nižŠích škol, tj. gymnázií (olomoucké gymnázium navštěvovalo v tomto roce 552 žáků) pilně cvičit v překládání do češtiny, aby mohli lépe zastávat místa na soudech a úřadech.

1764, 5. 5.
Dvorským dekretem byl na olomoucké univerzitě ustanoven učitel mineralogie.

1765
Počet studentů akademického gymnázia a univerzity vzrostl na 1409 osob, z toho na filozofické fakultě bylo zapsáno 360 posluchačů. Na gymnáziích byla jako vyučovací jazyk zavedena němčina; olomoucké gymnázium navštěvovalo v tomto roce 651 studujících (rétoriku 101, poetiku 122, gramatiku 111, syntax 114, principii 104, rudimenta 109).

1765, 10. 1.
Vzhledem k tomu, že rektorem magnifikem olomoucké univerzity byl dvorským dekretem z l. prosince 1764, prezentovaným 4. ledna 1765, jmenován hradiský premonstrát Arnold Ležák, předal mu rektor koleje TJ v Olomouci P. Václav Kraus veřejně a s případným projevem univerzitní insignie.

1766
Počet studujících gymnázia a univerzity se dále zvýšil na 1427 osob, v konviktu bylo ubytováno 79 konviktorů a v semináři sv. Františka Xaverského 75 seminaristů. Posluchači práv byli počínaje tímto rokem zapisováni do společné univerzitní matriky.

1773, 30. 1.
Dvorním dekretem bylo nařízeno, aby olomoucká studijní komise zasílala protokoly ze svých zasedání moravskému guberniu do Brna.

1773, 21. 7.
Papež Kliment XIV. vyhlásil breve Dominus ac Redemptor noster (Pán a Spasitel náš), jímž byl zrušen řád Tovaryšstva Ježíšova.

1773, 20. 10. 
Započala komisionální inventarizace majetku olomoucké jezuitské koleje, dokončená 20. února 1774.

1774, 1. 10. 
Panovnice Marie Terezie potvrdila dosavadního univerzitního kancléře Františka svobodného pána Šubíře (zemř. r. 1777) ve funkci vrchního ředitele státní univerzity.

1774, 2. 10. 
Dvorním dekretem bylo studium teologie prodlouženo na pět let.

1776, 11. 10. 
Jezuitská kolej byla předána armádě.

1776, 9. 11.
 Reskriptem Marie Terezie byl v konviktu zřízen „kněžský dům“ (seminář) a v budově zrušeného semináře sv. Františka Xaverského šlechtická kolej.

1777, 20., 3. 
Guberniální rada Charles markýz de Ville jmenoval vrchním ředitelem olomoucké univerzity Tadeáše Slavíčka, preláta olomouckého augustiniánského kláštera U Všech svatých, ředitelem teologické fakulty Františka Schillera, faráře v Týnci a konzistoriálního auditora, ředitelem právnické fakulty Josefa Vratislava Monseho, ředitelem filozofické fakulty Františka Karpeho a ředitelem humanior Jana Fenzela.

1778 
Na záladě nařízení Marie Terezie, že pastorální teologie musí být na teologických fakultách přednášena v mateřském jazyce, vznikly v Olomouci dvě nové stolice – katedra německé pastorálky a katedra české pastorálky.

1778, jaro 
Pro nezájem posluchačů byly zrušeny přednášky z dějin římské říše národa německého.

1777, 27. 11.
Konalo se slavnostní otevření olomoucké šlechtické koleje.

1778, 24. 5. 
Olomoucká univerzita, stavovská akademie, kněžský dům a šlechtická kolej byly přeloženy do Brna, uprázdněné budovy byly postoupeny vojenskému eráru.

1778, 2. 10. 
Jan Křtitel hrabě Mittrovský byl jmenován místo kurátorem brněnské univerzity a Jan Nepomuk svobodný pán Hansperský direktorem gymnázia a normální školy.

1778, 8. 11.
 Na brněnské univerzitě byly zahájeny přednášky. Inaugurační řeč pronesl v sále kláštera u sv.Tomáše profesor práv Josef Vratislav Monse.

1779, 28. 1. 
V Brně se konala první imatrikulace studentů univerzity i humanior, tj. vyšších ročníků gymnázia.

1780 
Univerzitní knihovna v Brně měla asi 18 tisíc svazků, její bibliotekář Jan Alois Hanke z Hankenštejna učil studenty češtině.

1782, 5. 4. 
Brněnská šlechtická kolej byla spojena s Tereziánsko-savojskou akademií ve Vídni.

1827, 11. 3. 
Rakouský císař František I. povýšil na základě žádosti profesorského sboru lycea a svého bratra arcivévody Rudolfa Jana, arcibiskupa olomouckého, lyceum na plnoprávnou univerzitu s názvem C. k. Františkova univerzita.

1827, 24. 6.
Jako výraz poděkování arcibiskupu Rudolfu Janovi za obnovení olomoucké univerzity byl uspořádán průvod s 250 pochodněmi a 80 hudebníky.

1828, 11. 2. 
Konalo se slavnostní otevření C. k. Františkovy univerzity v Olomouci. Obnovené vysoké učení mělo 24 profesorů a 639 posluchačů, roční výše výdajů na vědecké a studijní účely činila asi 30 tisíc zlatých.

1829 
Nový profesor porodnictví na olomouckém medicínsko-chirurgickém učení František Jan Mošner zahájil přednášky v českém jazyce pro české adeptky babictví.

1830–1842 
Na právnické fakultě působil Jeroným Scari von Cronhof, mj. autor pojednání o právních zvyklostech Židů. Fakulta měla v těchto letech od 70 do 140 posluchačů.

1831 
Na fakultě filozofické a teologické byly obnoveny děkanáty, děkani, volení z profesorů, na teologické fakultě i z olomouckých kanovníků, se střídali po roce. Na stavovské akademii byla zřízena stolice české řeči a literatury, obsazená historikem a archivářem Antonínem Bočkem.

1832 
Byla pořízena nová univerzitní pečeť a žezlo pro právnickou fakultu.

1833 
Na právnické fakultě byl obnoven děkanát, její děkan setrvával ve funkci po dva až čtyři roky.

1834 
Od tohoto roku byl volen akademický senát, skládající se z rektora univerzity, čtyř ředitelů studií, tří děkanů a tří seniorů jednotlivých fakult. Počet posluchačů medicínsko-chirurgického studia stoupl na 139 osob.

1835 
V seznamu přednášek medicínsko-chirurgického studia, rozšířeného ze dvou let na tři léta, se vedle přednášek z úvodu do lékařství, farmakologie a fyziologie objevily přednášky z fyziky, botaniky a chemie.

1839 
Na olomouckou stavovskou akademii přišel jako profesor českého jazyka a literatury Alois Vojtěch Šembera, jehož přednášky navštěvovali též studenti gymnázia a univerzity. Prof. Martin Ehrmann zřídil v dominikánském klášteře první chemickou laboratoř v Olomouci.

1841 
Na stolici přírodních věd začal působit doktor medicíny Jan Helcelet, přednášející s velkým úspěchem o zemědělství a přírodopisu.

1840–1843 
V Olomouci studoval zakladatel genetiky Gregor Mendel.

1842–1850 
Přednášky z mykologie vedl profesor zvěrolékařství Friedrich Marquart, jenž napsal i několik pojednání z tohoto oboru.

1845–1852 
Po odchodu profesora Michaela Franze von Canaval do Prahy vedl stolici klasické literatury, filologie a estetiky Karel Libor Kopecký. V této době studoval klasickou filologii v Olomouci Jan Lepař, později významný klasický filolog, mj. autor Homérovského a nehomérovského řeckého slovníku.

1848–1849 
Profesor přírodních věd a hospodářství Med. Dr. Jan Helcelet přednášel s velkým úspěchem o českém jazyce a literatuře (pro Čechy česky, pro Němce německy).

1847 
Stavovská akademie byla z Olomouce přeložena do Brna, což znamenalo i odchod profesora Josefa Vratislava Šembery, předního činitele českého národního obrození v Olomouci. České národní snahy v témže roce posílil příchod profesora filozofie Ignáce Jana Hanuše, působícího doposud na univerzitě ve Lvově. Profesor chirurgie Franz Hauser aplikoval u operací močového měchýře éterovou narkózu.

1848, 16. 3.
V Olomouci byla uspořádána oslava konstituce za velkého podílu univerzity.

1848, 31. 3. 
Dekretem rakouského ministerstva kultu a vyučování (zřízeného 23. 3. 1848 v čele se Lvem hrabětem Thunem) byly vyhlášeny Zásady pro svobodu vyučování a učení (Lehr- und Lern-Freiheit) na vysokých školách. Studenti se směli sdružovat ve spolky, všichni doktoři mohli přednášet na všech fakultách.

1848, 6. 4. 
Přímá správa fakult byla svěřena učitelským sborům, fakulty byly podřízeny přímo ministerstvu vyučování a kultu.

1848, 15. 4. 
Konala se volba rozšířeného komunálního výboru města Olomouce, jeho předsedou se stal profesor práv Josef Helm.

1848, květen 
Německé radikální studenty vedli profesoři Adolf Ficker a H. Zeibig, slovansky orientované studenty organizovali profesoři Ignác Jan Hanuš a Jan Helcelet. Koncem května odcestovaly z Olomouce tři výpravy zdejší studentské legie na pomoc vídeňské akademické legii.

1848, 28. 5. 
V olomoucké pobočce spolku Lípa slovanská bylo rozhodnuto o účasti delegace na Slovanském sjezdu v Praze pod vedením profesora Jana Helceleta.

1848, 13. 8. 
Medicínsko-chirurgické studium bylo odloučeno od Františkovy univerzity a změněno na samostatný ústav – K. k. medizinisch-chirurgische Lehranstalt in Olmütz.

1848, konec léta 
Akademická legie, sestávající ze dvou setnin, měla 382 mužů.

1848, 12. 10. 
Deputace studentů žádala velitele olomoucké pevnosti plukovníka Heinricha Sunstenaua von Schützenfeld, aby zabránil dopravě vojska po železnici k revolučně vzbouřené Vídni, byla však se svým požadavkem odmítnuta.

1848, 14. 10. 
Do Olomouce se z revolučně rozbouřené Vídně uchýlil císař Ferdinand I. se svým dvorem, na univerzitě převládli konzervativci. Na univerzitě bylo zapsáno 946 posluchačů.

1848, 4. 11. Profesoři Jan Helcelet a Ignác Jan Hanuš začali vydávat Prostonárodní Holomoucké noviny (zanikly v dubnu 1849).

1848, 19. 12. 
Výnosem ministerstva kultu a vyučování byli zřízeni soukromí docenti, kteří nebyli ustanoveni státem, ale pouze připuštěni k výuce; v profesorském sboru mohli být pouze dva.

1849, 22. 7. 
V rámci školské reformy byla doposud šestiletá gymnázia rozšířena o dvě třídy (VII. a VIII.), a to tak, že první dva ročníky filozofie – logika a fyzika – byly přičleněny ke gymnáziu. Poněvadž v Olomouci byly jen dva ročníky filozofie, bylo by nutné vybudovat novou filozofickou fakultu, což byl zřejmě hlavní důvod vedle úbytku posluchačů ke zrušení olomoucké filozofické fakulty.

1849, 30. 9. 
Výnos ministerstva kultu a vyučování provizorně upravil novou organizaci akademických úřadů.

1850 
Reforma vysokých škol za ministra vyučování a kultu Lva hraběte Thuna byla završena novým studijním řádem. Olomoucká univerzita měla toho roku 651 posluchačů.

1851
Profesor porodnictví František J. Mošner vydal (anonymně, roku 1874 pod svým jménem) spis Pěstounka, přínosný pro českou předškolní pedagogiku, jenž ovlivnil též Boženu Němcovou při psaní její novely Babička.

1851, 19. 9. 
Rakouská vláda zrušila Filozofickou fakultu Františkovy univerzity.

1855, 10. 8. 
Rakouská vláda zrušila Právnicko-politickou fakultu Františkovy univerzity počínaje akademickým rokem 1855/1856.

1857, 14. 6. 
Císařským rozhodnutím bylo Teologické fakultě Františkovy univerzity v Olomouci ponecháno rigorózní a promoční právo. 1860, 17. 5.

1860, 17. 5.
Císařským dekretem byla zrušena Františkova univerzita v Olomouci, zůstala jen samostatná Teologická fakulta. Univerzitní knihovna byla přejmenována na Studijní knihovnu (její nástupkyní je nynější Vědecká knihovna v Olomouci). Univerzitní insignie – zlatý rektorský řetěz s 29 články a závěrem v ceně 429 zlatých a tři žezla v ceně 1200 zlatých, jakož i pět pečetidel a razítek byly odevzdány moravskému místodržitelství v Brně.

1871, 2. 3.
Medicínsko-chirurgický ústav v Olomouci byl zrušen, bylo však povoleno přijímat posluchače ještě pro školní rok 1871/1872, takže posledním studijním rokem byl školní rok 1873/1874 a posledním rigorózním rokem školní rok 1874–1875.